Pohádkou nelze u dětí nikdy nic pokazit. Když je to navíc spojeno s procházkou, plněním úkolů, dárky a možností si na  pohádkovou postavičku sáhnout, je to o důvod víc navštívit Pohádkový les. Navnaděni úspěšnou akcí v loňském roce, vydali jsme na akci pořádanou Galerií Butovice i letos. I když ranní mrazíky strašily nízkými teplotami, slunce odpoledne vesele svítilo a děti byly natěšené. A co víc, pohádkovými postavičkami se to hemžilo již před samotným startem. Dokonce jsme potkali „opravdického“ dinosaura.

Bohužel dobrá nálada se nám dospělým trošku zmrazila z pohledu na frontu před vstupem na trať. Postáváním, pro děti značně nepohodlným, jsme vyzjistili, že skupinky návštěvníků byly na trať vpouštěny v přibližně desetiminutových intervalech. Nicméně stádečko rodičů obklopené různým počtem dětí se spojilo se skupinou vpuštěnou před nimi (a před nimi) hned u prvního úkolu. Rostla nervozita, děti zmateně pobíhaly. Naštěstí se skupinky postupně roztrousily a nával byl snesitelnější. Pořád to ale chtělo trochu ostřejší lokty, když rodič nechtěl, aby byly jeho mladší děti předbíhány těmi staršími.

Pohádkové postavičky z českých i světových pohádek byly krásné a úkoly, které se u nich plnily, měly různou úroveň obtížnosti. Nápady byly též poutavé – namátkou: pletení copánků, hledání zlata, hádání hádanek, přeplouvání oceánu na lodi, lukostřelba či lovení ryb. Zajímavou částí byl strašidelný les, úsek plný mumií, upírů, koster či zombíků, kde se nejedno dítě chytlo za ruku či v náruči rodiče zavřelo obě oči. Oceňuji taktnost herců, že malé děti nestrašili. Jejich masky byly i tak dost děsuplné. Razítko zde bylo více než zasloužené.

3-DSCF1169Přes dětské nadšení jsme celou trasu nezvládli. Trať byla opravdu dlouhá a s přestávkami a čekáním u úkolů se čas protahoval. Protože na získání odměny nebyl potřeba plný počet razítek vyšlápli jsme kopec, vyzvedli si pytel plný tajemství a vrhli se do víru skákacích hradů, tetování, balónků a mnoha dalších lákadel. I zde se na oblíbené atrakce stála fronta. Příjemným zpestřením byl vláček, na kterém se mohli povozit i dospělí. Občerstvení zde také pokulhávalo, zaujal nás jen domácí ledový čaj.

Z našeho pohledu by měl organizátor pro příští rok zvážit možnost rezervace času vstupu či omezit množství lidí a posílit kontrolu u skákacích hradů. Určitě by se tak ulevilo mnohým rodičům i pohádkovým postavičkám. Navíc trasa s 9 zastávkami byla zbytečně dlouhá. Dětem šlo převážně o plnění úkolů a přechody mezi jednotlivými stanovištěmi byly pro menší děti, navzdory prozářené podzimní krajině, příliš dlouhé a nudné. Loňský model „mnoho úkolů na jednom místě a poté případně obejít i okruh“ se mi zdál přijatelnější.

Přes všec2-DSCF1243hny výtky si myslím, že se akce dětem líbila.  Z postaviček vyzařovala pohoda, ochotně se fotily a asistovaly. Děti na pohádkový les rády vzpomínají a na strašidelnou mumii asi jen tak nezapomenou.

My se za redakci Jdemven rozhodně těšíme, co přinese další ročník. A co vy?

Markéta Palatin

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s